S cieľom uľahčiť užívateľom používať naše webové stránky využívame cookies. Používaním našich stránok súhlasíte s ukladaním súborov cookie na vašom počítači / zariadení. Nastavenia cookies môžete zmeniť v nastavení vášho prehliadača.

Úvod »Kovové modely» Gotický dom


        

Gotický dom

1:150

NOVINKA AKCIA


0x
máme

 

Skladom: 6 ks
Dostupnosť: Ak je skladom 0, tak na objednávku. Dodanie do 3-6 týždňov.
Číslo produktu: PMMG03
Výrobca: MiGas
Mierka: 1:150
Nákupom získate 2 body
pôvodná / cenníková cena € 2,00 (51,83 Kč)
naša cena:
€ 1,79 (46,36 Kč) ( Nie sme platcovia DPH )
Strážny pes:
Strážny pes

do košíka:
  ks  

středověký městský dům
volně inspirováno Kamenným domem v Kutné Hoře











Tajemství gotického domu


Pojďme se chvíli toulat městem. Zpomalit tempo, vypnout mobil, dát ruce za záda – tak, jak to vidíme ve starých filmech - a chvíli se procházet. Zvednout hlavu od chodníku, od výloh, které se mění každý týden. Zvednout ji nahoru, tam uvidíme to pravé město. Není věčné, ale je tu desítky a možná stovky let. Vraťme se znovu ke starým filmům. Dokud kamera snímá lidi, spodek ulice, obchody, vidíme neznámá místa, cizí tváře. Ale když „švenkne“ nahoru jsme doma, je to stále stejné město. Spatříme možná důvod, proč sem jezdí statisíce a milióny lidí, kteří mají čas chodit opatrně a s hlavou zvednutou vidět to, co my už často nevnímáme a pod čím jen procházíme. Možná se vám to zalíbí a nebude vadit, že občas klopýtneme. A až budete tento model sestavovat a budete čekat, než vám zaschne lepidlo, nebo si budete potřebovat chvíli odpočinout, zkuste si přečíst alespoň kousek z následujícího povídání. Třeba si pak model více vychutnáte.


Každé město se někdy zrodilo. Některé vzniklo přirozeně. Malá osada postupně rostla, nabývala na důležitosti a časem ji byly uděleny výsady, městská práva která ji odlišila od ostatních. Jiné města byla nově založena, tzv. vysazena na zeleném drnu. Lokátor (osoba pověřená založením města) vybral vhodné místo, vytyčil kde bude náměstí, ulice, parcely a přivedl sem první osadníky. Pokud se tedy budete toulat křivolakými uličkami se spoustou skrytých zákoutí, jste ve městě, které vznikalo spontánně, vyrůstalo postupně a ukrylo do sebe tvar krajiny. Pokud procházíte přes pravidelné náměstí, ulice se kříží v pravých úhlech, jste ve městě, které někdo založil a vyměřil. Pojďme se po takovém městě trochu porozhlédnout. Centrem bývalo náměstí, u těch významnějších měst dlážděné, jinde byl povrch zpevněn proutěnou konstrukcí - hatěmi a nebo se chodilo jen po udusané hlíně. Na náměstí se konaly trhy, v jeho středu stávaly boudy kupců dále pranýř, často také studna, někde na domě byl pověšený loket – úřední míra aby kupci nešidili. Voda ve městě mohl být problém. Lidé ovšem na její kvalitu nebyli nijak citliví o bacilech nikdo nevěděl a tak tam kde byla řeka nebo potok brali lidé vodu přímo z nich. Samozřejmě, že do stejné řeky také déšť splachoval veškerý odpad. Bohatší měšťané mohli mít na svém pozemku vlastní studnu, pro všechny ostatní sloužily ty veřejné.


Po obvodu náměstí stávaly nejvýstavnější domy, právě zde žili nejvýznamnější měšťané. Dále od náměstí směrem k hradbám stávaly domy chudších měšťanů a u hradeb příbytky chudiny. Zvláštní postavení a umístění měly domy řemeslníků, které i na středověké poměry smrděly (např. koželuhové) nebo jinak překážely. Ty byly zpravidla umístěny mimo městské hradby na předměstí. Ale i když si odmyslíme tato nevábná místa, patrně by se nám ve středověkém městě nelíbilo. Pokud bychom se vydali středověkou ulicí, bylo by potřeba jít opatrně, náš nos by měl problém zpracovat množství vjemů, které by na něj útočily a naše boty by leskem dlouho nezářily. Ulice byly úzké, nebyly dlážděné, jen občas pokryté hatěmi, rozblácené, zaházené odpadem z domů, zásobami dřeva, stavebního materiálu, mnohdy tak úzké, že zde neprojely ani dva vozy vedle sebe. Z ulice také často vedly vstupy do sklepů jednotlivých domů.


A jak bychom se v takovém středověkém městě orientovali? Přestože nejstarší názvy ulic a náměstí pocházejí již ze 12 století, bylo toto označování pouze zvykové. Např. v Praze byly úředně zavedeny názvy ulic až v roce 1787. Názvy zpravidla vyjadřovaly charakter místa. A tak se náměstím říkalo podle trhů které se zde konaly – Masný, Koňský, Uhelný, Senný, Dobytčí. Také ulice často přijímaly názvy činností a řemesel, které se zde provozovaly. Procházíme-li dnes městem a čteme-li pozorně názvy ulic, je to jako v nákupním centru. Do Celetné ulice bychom si zašli k pekaři na housku které se říkalo calta, do Platnéřské pro zbroj kterou zde řemeslníci vyráběli z plátů kovu. Co bychom pořídili v Rybné, Provaznické, Masné nebo Zlatnické ulici je asi zřejmé. Jiné názvy vznikaly třeba podle zasvěcení blízkých kostelů, charakteru místa – Příkrá, Široká, Týn. A jak bychom našli náš konkrétní dům? To by mohlo být ještě těžší. Žádné plány a mapy neexistovaly a tak by nám nezbylo než se vyptávat místních. Mohli bychom se poptat třeba v hospodě nebo u studny. Původně se domy označovaly podle toho, kdo v nich bydlel. Na vesnicích a samotách se tento způsob místy udržel dodnes. Později se domy začaly označovat výraznými symboly, domovními znameními, které bývaly namalovány nebo vytesány nad vchodem. A tak jsme se mohli dozvědět, že máme jít rovně až k domu U kamenného zvonu, U modré štiky, U sedláka, U zelené žáby, U bílé botky a tak podobně.


Když už jsme náš dům našli, můžeme se podívat jak mohl vypadat a kde stál. Město bylo rozděleno na parcely oddělené ploty nebo zdmi. Pozemky byly zpravidla úzké, v poměru stran 1:3 nebo 1:10, kratší stranou orientované do ulice nebo náměstí. Parcely, na kterých dům stával, bývaly rozděleny na tři části. V přední části stával obytný dům. Ve střední se zpravidla pracovalo, dala by se nazvat výrobní částí. Dnes zde archeologové nacházejí zbytky ohnišť, pecí, jam, chlévů. Zadní část parcely potom byla odpadní, bývala zde hnojiště a odpadové jímky a obklopoval ji pletený, později dřevěný plot nebo zeď. Je potřeba si uvědomit, že středověký dům tvořil pro majitele jeho malý svět, kde žil i pracoval, choval slepice i prasata, provozoval svoje řemeslo a svoje výrobky často i prodával.


A jak takové středověké domy vypadaly? V nejstarších dobách bývaly podobné vesnickým. Polozemnice, domy částečně zahloubené do země, nebo dřevěná stavení. Jen vzácně se objevovaly domy kamenné, často s roubeným nebo hrázděným patrem. Jak rostl význam a bohatství měšťanů, stávaly se domy stále okázalejší a honosnější. Od 13. století se objevují domy kamenné, o dvou až třech podlažích, s klenutými přízemními místnostmi, vysokým štítem a hřebenovou střechou.


Stavba domu byl nákladný a dlouhodobý podnik. Pokud se nejednalo jen o přestavbu stávajícího stavení, majitel zpravidla nejprve vybudoval provizorní obydlí. Vyhloubil jámu, stěny zpevnil proutím a kameny nebo do rohů zasadil dřevěné kůly s drážkou, do které se zasunovaly dřevěné desky. Zřídil otevřené ohniště na vaření, zastřešil, přinesl pár svých věcí a bylo hotovo, mohl bydlet. Teprve poté zahajoval vlastní stavbu. Rozlišujeme tři základní typy středověkých městských domů. První dva, průjezdový a síňový, byly stavěny na úzkých parcelách do 9 m. Třetí typ - šířkový dům se středovým průjezdem byl stavěn na parcele široké 10-15 m.


Průjezdový dům je charakterizován dvěma trakty orientovanými kolmo k ulici. První, komunikační, byl průjezd spojující náměstí nebo ulici se dvorem. Vedl z něj vstup do domu, sklepů a případně schodiště do patra. Druhý byl obytný a zpravidla se skládal ze tří částí. Vpředu byla jizba, popřípadě světnice, za ní bývala síň s černou kuchyní a dále komora. Takováto skladba místností je typická pro středověké domy nejen ve městě. Přední místností mohl být i tzv. mázhaus, velká síň, která sloužila jako výčep, obchod nebo souvisela s řemeslem majitele. Takováto prostora byla většinou zaklenutá a nevytápěná. Obytné prostory domu byly potom v patře a přízemí sloužilo jen hospodářské činnosti. Název mázhaus vznikl spojením slov máz (stará míra, na kterou se měřilo např. pivo) a haus (dům). Většina měšťanských domů měla totiž právo vařit a čepovat pivo, což se provádělo právě v této místnosti. Za domem mohly být chlévy, stáje a další hospodářské a výrobní stavby. Bohaté domy bývaly také opatřeny podloubím.


Síňový dům býval jednotraktový. Celou přední část parcely zaujala síň, mázhaus, přes který se procházelo do zadní části pozemku. Za touto přední částí bývala užší dvorní část s komorou.Takovýto dům musel být patrový. Do patra, kde byly obytné místnosti, jste se dostali po schodišti přizděném k zadní straně síně.


Třetí typ - šířkový - byl otočen podélnou osou podél náměstí. Střední část sloužila jako průjezd do dvora nebo byla řešena jako mázhaus. K němu z jedné strany přiléhala obytná světnice a z druhé strany komora. Středověké domy byly studené a temné. Obytná místnost, světnice, bývala jako jediná vytápěná. Topilo se v krbu, který byl později od 14. století nahrazován mnohem čistšími a účinnějšími kachlovými kamny. Kuchyně byly většinou černé s otevřeným ohništěm, nad kterým dymník ze dřeva omazaného jílem odváděl kouř do komína.


Problémem středověkých domů byl nedostatek světla a to zejména u městských domů na úzkých parcelách. Dům byl sevřen a utopen ve frontě mezi ostatními stavbami a osvětlená byla tedy jen přední místnost. V oknech byly mázdry, později skleněné výplně z kruhových terčíků. Ani jedna z těchto výplní však nepropouštěla příliš světla. Teprve v pozdní gotice bylo možno vyrobit ploché sklo a zasklít jím větší plochy. V místnostech se svítilo kahany, loučemi a svíčkami. Aby bylo přirozené světlo využito co nejlépe, byla okna často vybavena sedačkami. Dům mohl mít také arkýř nebo arkýře, ovšem v takové výšce, aby pod ním mohl pohodlně projet člověk na koni. Arkýř rozšiřoval plochu domu a zároveň často poskytoval nejvíce světla. Životní a pracovní tempo tehdejších lidí odpovídalo dennímu světlu. Vstávalo se za úsvitu a chodilo se spát po setmění.


Půda byla využívána jako sklad, seník nebo sýpka. Střechy byly kryté došky nebo šindelem. Otevřený oheň a hořlavé střechy byly častým důvodem požárů měst. Již od 13. století se na bohatých domech objevují střechy z břidlice nebo keramických tašek. Pod domy se rozkládaly mohutné, často i několikapatrové sklepy. V době bez ledniček byl sklep jedinou chladnou místností vhodnou k uchovávání potravin. Někdy mohly sklepy sloužit i jako útočiště v době válek.


Pojďme se teď podívat, co z toho, o čem jsme mluvili můžete vidět na našem modelu. Ten představuje pozdněgotický městský dům a je inspirován (alespoň co se jeho průčelí týče) jednou z našich nejvýznamnějších dochovaných staveb - Kamenným domem v Kutné Hoře. Kamenný dům si dal postavit měšťan Prokop Kroupa v letech 1485-1499. Kroupové byli řeznický rod a dům také stojí na náměstí, kde se provozoval masný trh. Prokop byl podnikatelem a významným úředníkem (roku 1499 byl dokonce povýšen do šlechtického stavu). Tomu také musel odpovídat dům, který si dal postavit. Na jeho stavbu si pozval významného kamenického mistra Brikciuse Gauskeho ze Zhořelce, který mu postavil třípodlažní dům s vysokým trojúhelníkovým štítem s bohatou sochařskou výzdobou vrcholící fiálami, kraby a kytkou. Před průčelí předstupuje mohutný arkýř. V přízemí byl klenutý mázhaus a v patře dokonce kaple, pod domem jsou třípatrové sklepy.


Model představuje dům na hluboké parcele, i když z důvodů rozsahu výrazně zkrácené. Průčelí domu odpovídá původní předloze a je členěno mohutným arkýřem a pozdněgotickými okny. Štít s bohatou výzdobou je ovšem ochuzen o typické gotické fiály a kraby (výstupky). Za podloubím se skrývá mázhaus, do kterého se vstupuje rozměrnými vraty. Zcela smyšlené je ovšem řešení bočních stran. Jak již bylo řečeno, takovéto domy byly součástí domovní fronty, a tedy bočními stranami přiléhaly k okolním objektům. Ve dvoře vidíme samostatně stojící hospodářský objekt. Také omítka domu příliš neodpovídá skutečnosti a dům nabývá vzhledu objektu po moderní památkové obnově.


Kdo by se chtěl toulat a podobné domy vidět na vlastní oči, projít se po městech, která středověk připomínají, má v Čechách mnoho příležitostí. Původní gotická dispozice je zachována v mnoha českých i slovenských městech. Byť většina domů prošla od té doby mnoha úpravami, celkové dispoziční řešení je mnohdy dobře patrné. Jako ukázku je možno uvést např. Prahu, Kutnou Horu, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Slavonice, Jihlavu či Hradec Králové.


Věříme, že jsme ve vás vzbudili zájem a na domy se nyní začnete dívat jiným pohledem. Třeba i ve vašem okolí objevíte dům podobný tomu našemu...


 


 


• Illustration © 1991 Marián Hlaváč, Slovakia • Published © 2014 MiGas, Michal Erben, Czech Republic •
• Příprava publikace: Miroslav Gabriel, Marián Hlaváč, Michal Erben •
• Slepení a foto modelu: Stanislav Fajkus, Papírová archeologie • Návrh obálky: Marián Hlaváč •
• Doprovodný text: Luděk Beneš • Dokumentační foto: Jaroslav Hlaváček • Tisk: TISKÁRNA BÍLÝ SLON, s.r.o. •

MjIzM
Strážny pes
Watch DOG


Informovať na e-mail pri zmene:


       keď cena klesne pod

        keď produkt bude na sklade


Zadajte Váš e-mail: