S cieľom uľahčiť užívateľom používať naše webové stránky využívame cookies. Používaním našich stránok súhlasíte s ukladaním súborov cookie na vašom počítači / zariadení. Nastavenia cookies môžete zmeniť v nastavení vášho prehliadača.

____________

Doporuč GoPay

____________

____________

____________

 

____________

Podporuje mojeID

Úvod »Pohladnice» Veterný mlyn


        

Veterný mlyn

1:120 TT

NOVINKA AKCIA


0x
máme

 

Skladom: 4 ks
Dostupnosť: Ak je skladom 0, tak na objednávku. Dodanie do 3-6 týždňov.
Číslo produktu: PMMG02
Výrobca: MiGas
Mierka: 1:120 - TT
Nákupom získate 1 bod
pôvodná / cenníková cena € 1,50 (38,87 Kč)
naša cena:
€ 1,09 (28,27 Kč) ( Nie sme platcovia DPH )
Strážny pes:
Strážny pes

do košíka:
  ks  

zděný větrný mlýn holandského typu

 




    • 1:120


    • vydavatel MiGas + MED, 2014

    • rozsah 1,2 strany A4


 

Dobývání zlatého zrna

 

Chléb je Boží dar. Toto úsloví našich babiček vyjadřuje nad jiné jeho důležitost. A skutečně, kolik z nás si dokáže představit den bez chleba, housek, baget, placek nebo koláčů? Ať si vezmeme kterýkoli z těchto výrobků, jeho základem je mouka.

 

Doklady o mletí obilného zrna u nás pocházejí již z nejstarších historických dob, přesněji z mladší doby kamenné, tj. 5-3. tisíciletí př.n.l.. Nejprve se zrna menším valounem ručně drtila a roztírala na větším hrubozrnném kameni. Tento postup byl velmi pracný a nepříliš účinný. Za hodinu se tak semlelo jen asi 5 kg obilí. Tyto drtiče se stále zdokonalovaly, až v posledním století př.n.l. se u nás objevily první rotační mlýnky. Skládaly se ze dvou kamenů kruhového půdorysu. Na spodním kameni, ležáku, se otáčel pohyblivý horní kámen, běhoun. Mezi nimi se zrno drtilo a rozemílalo na mouku, která vypadávala po okrajích kamene nejprve do žlábku na podstavci, později do dřevěného bednění - lubu - ve kterém byly kameny uloženy. Vzniklé melivo se prosívalo, získávala se mouka, krupice, kroupy, otruby. Hrubost výsledného produktu závisela na vzájemné vzdálenosti kamenů, kterou bylo možno regulovat. Melivo zpravidla procházelo mlýnem několikrát. K získání kvalitní mouky bylo potřeba mletí opakovat 5-10 krát.

 

Nejjednodušší mlýnky byly na ruční pohon a mnohde na vesnici se takové udržely až do novověku. Obdobné, ale větší mlýny - žernovy - byly poháněny silou zvířecí. Se zlepšováním techniky mletí, zvyšováním požadavků na množství semletého zrna a kvalitu mouky se průměr kamenů zvětšoval, zařízení se stávalo složitějším a bylo potřeba vyřešit otázku jejich pohonu. Nabízela se dvě základní řešení. Voda a vítr. Více se u nás prosadil vodní pohon. První spolehlivě doložené vodní mlýny na našem území pocházejí ze 12. století. Přesto, že se jednalo o náročné a drahé zařízení, množství mlýnů u nás rychle rostlo. Třeba jen v Příbrami bylo ve 14. století 18 vodních mlýnů s celkem 33 koly. Na rožmberském panství bylo k r. 1590 registrováno 123 poddanských mlýnů s 216 koly. Jeden mlýn tedy obhospodařoval zhruba 21 usedlostí, což odpovídalo dvěma vesnicím. Mlecí zařízení se stávalo stále složitějším a komplikovanějším, jednalo se o v té době jeden z nejdokonalejších strojů, který stavěli specialisté, tzv. sekerníci. Společně s řešením zásobování mlýnu vodou se jednalo o významný technický problém.

 

Ovšem ani větrných mlýnů u nás nebylo právě málo. Je až neuvěřitelné, že na území Česka bylo napočítáno na 900 míst, kde stával větrný mlýn. Mnohem více je jich na Moravě, kolem 700, v Čechách jen asi 200. Drahanské vrchovině se dokonce přezdívalo České Holandsko, protože krajina byla poseta domky na kuří nožce, které za vhodného větru mávaly svými dlouhými pažemi. Výstavba a typ mlýnů je silně vázán na přírodní poměry. Domovem větrných mlýnů jsou rovinaté oblasti severní a severovýchodní Evropy. Větrné mlýny jsou i jedním ze symbolů rovinatého Nizozemí. Pravidelný vítr a nedostatek vhodných toků pro stavbu vodních mlýnů předurčovaly tyto krajiny pro stavbu větrných mlýnů neboli "větrníků", "větráků", "větřáků" jak se jim říkalo u nás.

 

V Čechách, kde je dostatek vodních toků pro stavbu výrazně efektivnějších (až 5x) vodních mlýnů, byly větrné mlýny zpravidla doplňkovou záležitostí. Většího rozšíření se dočkaly jen v oblastech, kde přírodní poměry nebyly vhodné pro stavbu mlýnů vodních. Zajímavé je srovnat mapu větrných mlýnů s geografickou a geologickou mapou. Viděli bychom, že nejvíce mlýnů se nachází v oblastech, kde vodní toky prakticky chybí - Moravský kras, Labské pískovce, jižní Morava, nebo tam, kde toky mají slabý nebo výrazně nepravidelný průtok - např. Drahanská vrchovina a Nízký Jeseník. Četnost a stálost vodních toků předurčuje geologické podloží. Propustné pískovce a vápence rychle pohlcují dešťovou vodu a množství vodních toků je tam malé, naopak jílovce vodu nepropustí a odvedou ji z krajiny pryč. Vodní toky se zde často rozvodňují nebo naopak vysychají. Druhou důležitou podmínkou pro umístění větrného mlýna je pravidelné a dostatečně (ale ne příliš) silné větrné proudění. Takové, jak říkali staří mlynáři, které "hučí hložcem ale větve neohýbá". Z tohoto pohledu je u nás nejvhodnější Moravský úval.

 

Nejstarší zmínku o větrném mlýnu je možno najít v Kosmově kronice k roku 1277. K jejich největšímu rozvoji ale došlo na konci 18. a v první polovině 19. století. Z této doby pochází také většina dochovaných mlýnů. Jejich stavba byla podporována státním nařízením Marie Terezie, podle něhož měl stát mlýn v každé vesnici. Konec těmto krásným strojům přinesl vynález parního stroje, turbíny a motoru. Mlýny se přestavovaly na nový pohon a nepříliš účinné větrné mlýny zanikaly. Roku 1924 bylo v Čechách 5 148 a na Moravě 1 658 mlýnů na různý pohon, ale větrných již jen minimum. Už v této době bylo pohlíženo na dochované mlýny jako na technické památky. Většina jich však chátrala a mlynáři je prodávali na dřevo. Zajímavostí je, že vznik dvou nových mlýnů máme doložen ještě z období první republiky. Ten ve Spálově z roku 1930 byl až do roku 2002, kdy byl postaven malý větrný mlýnek v Jindřichovicích pod Smrkem, nejmladším a nejmenším u nás. Být větrným mlynářem, na rozdíl od vodního, nebylo zpravidla žádné terno. Výnosy umožňovaly jen nejnutnější obživu, jejich velká část musela být investována do údržby. O životě ve mlýně si můžeme udělat představu ze vzpomínek Ludmily Davidové, manželky mlynáře v Hodslavicích. 
„Výdělky něbyly hrubě velké a někdy sa aj stalo, že celý měsíc nefučál větr a tož zmy měli aj dosť bídy. Duž býl dobrý větr, tož sa za deň semlelo aj metrák zbožá, to zmy brali od metráka 40 krejcarůch, a dyž sa vydělál za týdeň zlatý, to už byly pane pěknýé peníze. Co to všecko bylo, když sa furtem moselo cosi spravovať. Hneď větr křídlo ulomil. Jedno sa spravilo, druhé prasklo a stálo to za rok hromadu peněz.“

 

K obsluze větrného mlýna stačili zpravidla dva lidé. Chodili sem mlít většinou chudší a menší zemědělci, neboť výkon mlýna byl menší a kvalita mouky horší. 100 kg obilí se zde sešrotovalo za 2-3 hodiny. Pro výrobu mouky bylo ovšem potřeba mletí několikrát opakovat a potom se metrák zrní zpracovával celý den. Málokdy dostával mlynář platbu v penězích, většinou v naturáliích, obvyklá sazba byla 1/16 z dovezeného obilí. Přes svoji relativní chudobu patřili mlynáři k váženým občanům. Obsluha mlýna, jednoho z nejsložitějších tehdejších strojů, vyžadovala, aby byli velmi zručnými řemeslníky, technicky na výši a vyznali se v předpovídání počasí, na kterém byli závislí. V Čechách se stavěly tři typy větrných mlýnů. Dřevěné větrné mlýny německého typu (sloupové, beraní), které se otáčely celé, zděné tzv. holandské s otočnou střechou a malé mlýnky s větrnou turbínou.

 

Větrných mlýnů německého typu se díky své celodřevěné konstrukci dochovalo poměrně málo i přesto, že původně převládaly. Jejich stavba byla výrazně levnější, bylo je možné rozebrat a přestěhovat na jiné místo. Na druhé straně rychle chátraly a mnoho jich zaniklo po vichřici nebo zásahu blesku. Základem mlýna byl masivní dřevěný kříž, do kterého byl vetknut nosný vertikální sloup, tzv. tatík, který prochází až do úrovně prvního patra. Na tomto nosném sloupu spočívá celá váha mlýna a kolem něj se také celý otáčí. Na této pevné základně je posazena otočná kostra mlýna zvaná klec, ve které je ukotveno mlecí zařízení. Klec, tvořící vlastní tělo domu, je pokryta prkny, na čelní návětrné straně často i šindelem. Střecha bývala sedlová s polovalbou. Čelní stěnou prochází hřídel, na které je nasazena nejvýraznější část, větrné kolo skládající se z několika (u nás zpravidla čtyř) křídel, lopat. Křídla jsou tvořena rámovou konstrukcí, která je upevněna na středním žebru. Plocha křídla se v závislosti na síle větru vyplňuje tzv. plachtami, což byly cca 160 cm dlouhé desky složené z prkének. V zahraničí se v pozdějších dobách místo plachet používaly otočné lamelové žaluzie. Základna mlýna byla čtvercová o straně 5-6 m, výška 10-13 m, průměr kola býval kolem 15 m.

 

Větrných mlýnů holandského typu je dochováno mnohem více. Jejich zděná konstrukce byla výrazně odolnější a umožňovala i pozdější využití např. pro bydlení. Základem byla kuželová nebo válcová stavba o průměru 7-9 m (největší větrný mlýn u Příčov má průměr 13,5 m) a výšce 8-12 m. Zdivo bylo mohutné, obvykle 1 m silné. Na tomto základu byla nasazena střecha ve tvaru mnohabokého jehlanu o výšce cca 3 m. Celá střecha byla uložena na kolečkách, které jezdily po kolejnici položené na koruně zdiva. Pohon zajišťoval rumpál nebo šnekového zařízení a paže mlynáře. Střecha je prolomena vikýřem, kterým prochází hřídel větrného kola. Celý mlýn je zpravidla rozčleněn do tří podlaží. Větší prostor mlýna umožňoval, na rozdíl od mlýnů německého typu, instalaci více mlecích zařízení a také poskytoval větší prostor pro modernizaci a využití technických novinek a zlepšováků.

 

Mlýnky s větrnou turbínkou jsou nejmenší a nejméně známou částí našich mlýnů. Vyskytují se jen v podhůří Beskyd a na Ostravsku. Byly to malé stavby o půdorysu 2-3 m a cca 3 m vysoké. Nesloužily k výrobě mouky, ale jen ke šrotování. K jejich pohonu sloužily malé, průmyslově vyráběné, větrné turbínky.

 

Specialitou mezi našimi mlýny byly mlýny v Ruprechtově, Tvarožné, Podivíně, Miroslavi a Sivicích, které byly místo větrného kola vybaveny Halladayovou turbínou. Tento systém používaný ve druhé polovině 19. století v Americe se v Evropě vyskytuje jen výjimečně. Po obvodu oběžného kola bylo umístěno velké množství drobných žaluzií, lopatek, rozdělených do skupin. Nastavení každé skupiny vzhledem k větru bylo ovládáno jedním táhlem připojeným ke středovému prstenci, který umožňoval nastavit všechny žaluzie najednou. Automatické nastavování žaluzií a natáčení kola proti větru umožňovaly efektivnější využití větru a snižovaly nebezpečí poškození.

 

Předchozí popis je nutně jen velmi stručný. Krása a rozmanitost technického řešení těchto jedinečných zařízení si zaslouží bližší poznání a prozkoumání. Podrobné informace lze nalézt např. v knize Martina Janoška Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která byla výrazně využita při přípravě tohoto textu, nebo na webovských stránkách www.povetrnik.cz. Nejlepší ovšem je vypravit se za větrnými mlýny osobně. V Čechách se alespoň v náznacích dochovalo kolem 80 mlýnů. Z větrných mlýnů, které se dochovaly v kompletním a funkčním stavu uveďme Jindřichovice pod Smrkem, Klobouky u Brna, Kuželov, Litutovice-Choltice, Partutovice, Přemyslovice, Rožnov pod Radhoštěm, Rymice, Skalička, Štípa, Velké Těšany. V mnohých z nich je muzejní expozice stejně jako v některých dalších ne zcela zachovalých (Rudice, Stará ves u Bílovce, Starý Podvorov), jiné jsou přístupné po dohodě s majiteli (Ruprechtov s obnovenou Halladayovou turbinou). Ale za návštěvu stojí i mnohé zříceniny a místa, kde mlýny stávaly a kde je možno se nechat pohladit atmosférou místa a časů zašlé slávy těchto pozoruhodných staveb.

 

Náš model vám představuje mlýn holandského typu. Doufáme, že i přes svoji jednoduchost vám připraví chvíle radosti při jeho sestavování. Pokud vám navíc připomene příjemné zážitky z cest za jeho kamennými předlohami nebo vás k nim inspiruje, tím lépe. 


 

A jak je že je to s významem natočení lopatek mlýna?... 
Mlynář komunikoval prostřednictvím mlýna s okolím. Mlýn býval vždy centrem místní společnosti – vesnice či města – a tak byl mlynář vždy od svých zákazníků velmi dobře a rychle informován o tom, co se děje.

 

Pokud byl například důvod k oslavě, mlynář to dával na vědomí tak, že zastavil větrné kolo těsně před tím, než vrchní peruť dosáhla nejvyššího bodu. Tato pozice signalizovala narození, svatbu nebo jinou radostnou událost. Právě skutečnost, že se peruť "přibližuje" vrcholu, znamená radost a očekávání. Naopak, pokud bylo větrné kolo zastaveno těsně poté, co jedna z perutí dosáhla nejvyššího bodu, znamenalo to, že někdo zemřel a mlynář drží smutek - peruť "odchází" z vrcholu. Když byly perutě v poloze čistě vertikální a horizontální, bylo to na znamení toho, že mlynář odpočívá a že za chvíli bude připraven znovu pracovat. Naproti tomu, zastavené perutě ve tvaru písmene X (tj. svírající úhel 45 stupňů s horizontálou a vertikálou) znamenaly déle trvající odpočinek nebo zastavení mlýna na delší dobu. Při delším odpočinku bylo totiž nutné minimalizovat možnost zásahu mlýna bleskem, k čemuž sloužila právě tato pozice, při níž byl mlýn nižší než se vztyčenou perutí nahoru. Samozřejmě, dnes jsou mlýny vybaveny hromosvody a tato potřeba ochrany mlýna není tolik aktuální.

 

V dějinách se setkáváme i s dalšími formami řeči větrných mlýnů – například signalizace sekerníkovi, že je třeba opravy či údržby mlýna. Rovněž v čase válek sloužily mlýny k předávání zpráv a během druhé světové války mlýny natáčením větrného kola varovaly ukrývající se osoby před raziemi armády.

 

 

 

 

 

• Illustration © 1988 Marián Hlaváč, Slovakia • Published © 2014 MiGas, Michal Erben, Czech Republic •
• Příprava publikace: Miroslav Gabriel, Marián Hlaváč, Michal Erben •
• Slepení modelu: Miroslav Gabriel • Foto modelu: Stanislav Fajkus Papírová archeologie • Návrh obálky: Marián Hlaváč •
• Doprovodný text: Luděk Beneš, Karel Endel • Dokumentační foto: Karel Endel • Tisk: TISKÁRNA BÍLÝ SLON, s.r.o. •

ZjFkYmY0Z
Strážny pes
Watch DOG


Informovať na e-mail pri zmene:


       keď cena klesne pod

        keď produkt bude na sklade


Zadajte Váš e-mail: